Pochvala

Pochvala jako brzda dobré výchovy

V poslední době se nám rozmohl takový nešvar. Neustále chválíme ostatní za to, jak jsou skvělí, nejlepší, jak všechno umí atd. Typická je situace ve škole. Děti slyší, jak jsou skvělé, jedinečné a jak jim to všechno jde od ruky. Většinou také v případech, kdy tomu tak vůbec není. Jejich sebevědomí se dostává do astronomických rozměrů a pak se děje jediné. Společnost se přeplňuje lidmi majícími ego, ale neumějícími nic pořádně udělat. Nemělo by se tedy chválit vůbec? Mělo, ale musí jít o ocenění, nikoli o pochvalu.

Ocenění je mnohem efektivnější

Situace se má tak, že si pleteme pochvaly s oceněními. Ta jsou mnohem produktivnější a lepší. Typickým příkladem může být obyčejná mužská otázka. Kde mám své kalhoty. Žena mu v domácnosti odpoví, kde jsou. Muž řekne aha, možná poděkuje. Někdy se třeba pozastaví a řekne, že jeho kalhoty pěkně voní. Tady už jsme u ocenění. Zahřeje mnohem více. To samé pltí pro oběd. Když jeden z páru uvaří a druhý mu říká, že je skvělý kuchař, že nic takového nejedl apod., asi ho to potěší, ale… Mnohem efektivnější je věta: To je dobré, chutná mi to. Je třeba prostě oceňovat za konkrétní činností, ale nebýt vlezlý.

Vítěz

Foto: Pixabay

U dětí je to podobné

Pokud dítě kreslí klikyháky a vy mu řeknete, že je nejlepší malíř na světě, pak si zrovna nepomůžete.Ocenit byste měli něco, co ocenit skutečně lze. Banální chválení vede k tomu, že dítě přestane vašim pochvalám věřit. Nic více, nic míň. Zdravá sebedůvěra jde v ruku v ruce s vhodným oceňováním. Ego jde nahoru s chválením za nic. Ideální volbou je liberální výchova, v níž hrají roli autority.

Emotikony a nadměrnou chválu ve škole nebrat

I ve škole se často stává, že jsou děti chváleny nadměrně. Jasně, nicméně i tomu nejpomalejšímu dítěti je třeba dát ocenění za něco, nikoli pochvalu za nic. Mnohdy se s nástupem elektronických žákovských knížek začaly používat emotikony. Prazvláštní záležitost napomáhající spíše pochvalám než ocenění. Když rodiči přijde smajlík v jakékoli podobě, nic mu to neřekne. Musí být doplněn hodnocení za něco. Pak ale samotný emotikon ztrácí význam…

Kritika

Foto: Pixabay

A kritika?

Je také velmi důležitá. Pro mě samotného jako dospělého představuje motor, jenž mě táhne dál. Přesto nesmí být přehnaná a nekompenzovaná oceněními. Hranice vyváženosti se ovšem hledá velmi složitě a často je spíše o pocitu konkrétního člověka. Co se týká charakteru kritiky, mělo by být jasně dáno, zač člověka kritizujeme. Stejně tak se musí být vyřčena s respektem k druhé osobě.

Zdroje info: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/01443410.2019.1625306
https://www.idnes.cz/xman/rozhovory/psycholog-sebevedomi-zdenek-krpoun.A210429_131857_xman-rozhovory_kzem?zdroj=patro_zdravi
https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-danish-way/201808/the-idea-praise

Náhledové foto: Pixabay

Zajímá mě vše okolo zdraví. O své zkušenosti z této oblasti se rád podělím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *