Prarodič a dítě

Je to tvůj vnuk, tak hlídej! Zneužívání prarodičů je dnes běžné

Rodiče mají děti vychovávat, prarodiče rozmazlovat. Takto nějak se dá parafrázovat vztah vnoučat, rodičů a prarodičů. V dnešní době ovšem spíše platí jiná věta. Je to tvůj vnuk, tak hlídej. Poměrně šílená záležitost, která se ale děje. Mnozí rodiče si totiž pletou babičky a dědečky s chůvami. Poměrně smutné. Zneužívání prarodičů si ještě dokážou omlouvat, a to různými způsoby. My jsme se pokusili zjistit, jaké důvody si dokážou vymyslet.

Užívej si vnoučat, dokud můžeš

Přesně takto mnozí rodiče argumentují. Vždyť jsou to přece takoví dobrodinci, kteří chtějí svým vlastním rodičům dopřát radost z vnoučete. Vůbec to nedělají pro sebe, aby měli pokoj a mohli si užívat volného času…

Vždyť jsou to tvoje vnoučata

Krev vlastní krve. Vztah k nim přece jako prarodič mít musíš. Ano, to bezesporu, nicméně mělo by být právě na prarodiči, jak dlouho bude chtít se svými vnoučaty trávit volný čas. Rodič malého dítěte nemůže svým rodičům přikazovat, kdy potřebuje hlídat a co mají dělat.  

Prarodiče jsou unavení

Nepochybně, většinou na to mají nejen věk, ale také nárok. Je pak jasné, že se jim nechce příliš často hlídat malé děti. Otec nebo matka dítěte toto ale nevidí a považují hlídání za samozřejmost. Ani jejich argumenty, že už vlastně vychovali své děti, tedy rodiče svých vnoučat, nejsou pro potomky příliš silné. V potaz je neberou. Takto si váží starší generace. Holt, prarodič si zkrátka musí dupnout, což někdy není vůbec jednoduché.

Náhledové foto: Pixabay

Zajímá mě vše okolo zdraví. O své zkušenosti z této oblasti se rád podělím.

3 komentáře

  1. M. Horová Odpovědět

    Já nevím co si o takových článcích myslet. Asi, že to píše někdo, kdo neví o životě nic a nejspíš děti vůbec nemá. Snažíme se svoje potomky uživit, jak to jen jde, staráme se o děti, o rodiče a pomalu se vracíme do dob, kdy se prarodiče běžně podíleli na výchově vnoučat a za to měli setrvalou péči od svých potomků. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí důchodové zabezpečení pro mou generaci, brzy to tak bude znova. Osobně musím říct, že mi babičky pomáhají. Pokud nemohou, nebo nechtějí, musím si to zařídit jinak. Nenutím je a je na nich, jestli o to stojí. A staráme se o ně. Naše babičky nepůjdou do domova pro seniory. Jednou budu fungovat stejně jako ony a umožním svým dětem chodit do práce. Bez téhle pomoci totiž vždycky musí jeden z rodičů zůstat doma a rodině to výrazně snižuje životní úroveň. Nevím, jestli si to autor uvědomuje. Neznám nikoho, kdo by z prarodičů dělal nevolníky. A snad každý svéprávný dědeček a každá svéprávná babička umí říct ne.

    1. Radek Štěpán Autor příspěvku Odpovědět

      Hezký den,
      děti mám a přemýšlím velmi podobně jako vy. Jen znám případy, kdy k takovémuto zneužívání dochází a prarodiče nedokážou říct ne. Ty jsem popsal.
      Nic víc. Mějte se hezky!

  2. Jiřina Odpovědět

    Taky fungujeme jako komunita. Bydlíme totiž pod jednou střechou s maminkou a jejím manželem (80+ oba) a s tetou (90+). Naštěstí dům je dost velký. Když jsem měla děti malé, studovala jsem a potom i pracovala, tak v té době mi maminka hodně hlídala děti. Teď se my staráme o naše seniory. Ano, limituje mě to, musím si hledat vždycky takovou práci, abych mohla pracovat z domova nebo mít maximálně pružnou pracovní dobu. Ale budu se starat tak dlouho, jak to jen půjde. Myslím, že je to tak přirozené.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *