Teorie barev Goethe

Teorie barev podle J. W. Goetheho: Jak vnímali barvy lidé v 19. století

Německý básník, spisovatel a politik Johann Wolfgang von Goethe patří mezi první, kteří se začali zajímat o to, jakou psychologii mohou mít barvy na naši psychiku. V roce 1810 vyšla jeho Teorie barev. Rozbor, jak jednotlivé barvy působí na lidské emoce a psychiku obecně, vědecká obec odmítla. Nicméně i tak zaujala spoustu velkých umělců, například Arthura Schopenhauera.

Světlo a tma

Známý fyzik Isaac Newton představil světu své barevné spektrum, ve kterém prohlásil, že tma (temnota, temno) je pouze absence světla. Tma je tedy pasivní. Naproti tomu Goethe se tomuto tvrzení postavil a jedním z hlavních bodů jeho práce bylo jej vyvrátit. Podle Goetheho je tma spíše aktivní složka, a to z toho důvodu, protože je pro produkci barvy nezbytná. Barva sama o sobě je mírou temnoty.

Barvy

Foto: Pixabay

Žlutá

Nejblíže světlu je podle Goetheho právě tato barva. Než se smíchá s modrou a vytvoří zelenou (na barevném kolu, které Goethe vyrobil), je tato barva nádherně jasná a čistá. Vyjadřuje klid, ale také mírné rozrušení. Pokud mluvíme o jasné a čisté žluté barvě, jsme obklopeni příjemnými pocity. Avšak tato barva je náchylná ke kontaminaci, a pokud v ní najdeme známku jiné barvy (například zabarvení do zelené), pak může mít na naši psychiku negativní dopad. Tento nepříjemný účinek se projeví také tehdy, když je žlutá na hrubém nebo drsném povrchu (běžné látky, plsti atd.).

Červenožlutá

Tato barva připomíná oheň. Platí o ní všechno jako o jasné žluté, ale navíc se přidávají pocity radosti a tepla. Žádná barva na Goetheho kruhu není stacionární, může být rozšířena například na červenou.

Žlutočervená

Jak dochází k prohlubování žluté barvy dál barevným kolem, mění se její barva ještě více do červená. Příjemné, radostné a veselé pocity jsou nyní až příliš intenzívní. Podle Goetheho je tato barva velice často používána u primitivních národů a v oblibě ji mají robustní, impulzivně jednající a nevzdělaní muži jeho doby. Je to barva, která rozrušuje (nebo dokonce rozzuřuje) zvířata.

Modrá

Jedná se o první barvu, která je nejblíže temnu. Je na pasivní straně Goetheho barevného kola.Nese v sobě zvláštní pocit, je to jakýsi rozpor mezi vzrušením a klidem. Je to barva, která je chladná, takže pokud je místnost vymalovaná modře, vypadá na jednu stranu větší, na stranu druhou ale prázdná a chladná. Je vhodné ji spojit s nějakou teplou barvou, například zelenou. To pak působí dokonce velmi příjemně.

Červenomodrá

I když je tato barva stále ještě na pasivní straně, už působí velice aktivně. Její účinek na lidskou psychiku je tedy velmi intenzivní – spíše vyrušuje, než vzrušuje (jako tomu bylo u červenožluté).

Modročervená

Vyvolává příliš intenzívní pocity (netrpělivost, neklid). Pokud ji použijeme na drobných doplňcích, je atraktivní, neměla by ale převládat.

Červená

Je to barva důstojnosti, milosti a přitažlivosti. Pohled přes červené sklíčko na svět vyvolává pocity úžasu.

Zelená

Jedná se o spojení žluté a modré. Pokud jsou tyto barvy smíchány v harmonii (ani jedna nepřevládá), jedná se o jednoduchou barvu, která vyvolává pokoj v duši.

Zdroj: https://www.theatlantic.com/health/archive/2012/08/19th-century-insight-into-the-psychology-of-color-and-emotion/261261/

Foto: Pixabay

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *