Kyberšikana u adolescentů: Jak chránit děti v době digitálního dospívání

Kyberšikana se stala nedílnou součástí reality dnešních dospívajících. S rostoucím množstvím času, který mladí lidé tráví online, přibývá i případů ponižování, manipulace či zesměšňování na internetu. Co dříve končilo za školními zdmi, se dnes stává veřejnou záležitostí. Jak tomu čelit, a jak mohou rodiče i školy pomoci?

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak kyberšikaně předcházet, je vytvořit prostředí, kde se dítě cítí bezpečně a může o svých zkušenostech mluvit. „Prevence funguje nejlépe tam, kde je otevřená důvěra – když se děti nebojí říct, co se děje,“ vysvětluje Tomáš Vacek, zkušený podnikatel a partner reklamní agentury ContextoContexto. Právě důvěra a otevřená komunikace jsou podle odborníků klíčem k prevenci i řešení kyberšikany.

Tomáš Vacek: Foto se svolením Tomáše Vacka

Online svět jako druhý domov mladé generace

Generace Z a Alfa tráví na sociálních sítích více času než kdy dřív. U Generace Z jde podle odhadů o 3–4 hodiny denně, u Generace Alfa dokonce až o pět hodin a více. „Offline aktivity, které byly dříve samozřejmostí – sport, osobní setkávání, čtení – jsou částečně vytlačovány online světem,“ upozorňuje Ondřej Tyleček, ředitel kreativní agentury Fairy TailorsFairy Tailors.

Sociální sítě jsou dnes hlavním prostorem, kde se mladí lidé socializují, navazují vztahy i hledají potvrzení vlastní hodnoty. To s sebou přináší nové výzvy a bohužel i více prostoru pro kyberšikanu. „Čím víc je dítě v online prostoru, tím víc se tam odehrává jeho svět – vztahy, pocity, konflikty. A šikana v tom prostoru pak bolí mnohdy ještě více, než kdyby se stala fyzicky ve škole,“ doplňuje Tomáš Vacek.

Kdo je nejvíce ohrožený?

Zranitelné jsou všechny děti, ale podle odborníků jsou častějším terčem především ti, kteří se nějak odlišují, například vzhledem, názory nebo identitou. „Zranitelnější jsou děti, které se nějak odlišují – ale taky ty, které žijí velkou část života online, protože tam prožívají všechno důležité,“ vysvětluje Vacek.

Ondřej Tyleček dodává, že „útok, který by dřív zůstal mezi čtyřmi zdmi, se najednou stává veřejným a může mít mnohem větší dopad na psychiku a sebevědomí.“

Ondřej Tyleček: Foto se svolením Ondřeje Tylečka

Otevřenost a digitální gramotnost jako základ prevence

Klíčovým prvkem prevence je především porozumění digitálnímu prostředí, ve kterém se dnešní děti pohybují. Nestačí jim jen zakazovat používání mobilu nebo sociálních sítí. Důležité je pochopit, jak tyto platformy fungují a jaký vliv mají na chování a vnímání reality.

Tomáš Vacek upozorňuje, že rodiče by měli být schopni s dětmi o online světě mluvit otevřeně a s vědomím jeho rizik i přínosů. Rodič by měl vědět, jaké aplikace dítě používá, jak fungují algoritmy a proč mu určité příspěvky zobrazují.

Znalost fungování algoritmů je zásadní i podle Ondřeje Tylečka. „A zejména je potřeba, aby rodiče i děti chápali základní principy všech sociálních sítí. Že algoritmus sítě šije každému uživateli obsah na míru a jeho cílem je udržet pozornost uživatele co nejdéle, často i prostřednictvím toxického obsahu,“ říká. Děti by proto měly už odmala rozumět tomu, že sociální sítě nejsou neutrální prostor, ale systém, který cíleně pracuje s jejich emocemi a reakcemi.

Praktické nástroje a osvěta

V České republice vzniká čím dál více projektů, které se snaží děti vzdělávat v oblasti digitální bezpečnosti. Mezi úspěšné patří například interaktivní vzdělávací hra DigiStories: Nela, která vtahuje žáky do příběhu oběti kyberšikany a otevírá prostor pro následnou diskusi ve třídě. Mladší děti se s pravidly bezpečného chování online seznamují hravou formou díky projektu Městečko Kybernetov.

Podobné aktivity jsou cenným nástrojem prevence, samy o sobě však nestačí. Je nezbytné, aby školy i rodiny vedly o online světě dlouhodobý a otevřený dialog, ve kterém se dítě nebojí svěřit, pokud narazí na problém.

Podpora namísto zákazů

Největší chybou bývá přístup založený na zákazu a trestání. Děti potřebují vědět, že se mohou obrátit na rodiče bez obav z odsouzení nebo výčitek. Pokud dospělí rozumějí prostředí, ve kterém se jejich dítě pohybuje, dokážou s ním hledat řešení a posilovat jeho sebevědomí i pocit bezpečí. Kyberšikana sama nezmizí. Vyžaduje především trpělivost, vzdělávání a otevřený dialog.

Zdroje info: Autor, Tomáš Vacek, Ondřej Tyleček

Náhledové foto: Pixabay