ADHD, nebo jen jiný typ osobnosti? Lze to určit

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je jednou z nejčastějších dětských diagnóz. Podle posledních výzkumů se s ní setká 5–7 % školních dětí. Typickými příznaky jsou potíže se soustředěním, impulzivita a nadměrná aktivita. Je ovšem důležité dodat – ne každé dítě s těmito projevy má ADHD. Část projevů může být přirozeným odrazem vrozeného nastavení mozku, tedy osobnostního typu dítěte, jak vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačíMilovat nestačí. 

Je ADHD vrozené? Odborníci se shodují, že jde o poruchu s jasnými biologickými kořeny vyžadující odbornou diagnózu a často i komplexní přístup (úpravy prostředí, rodičovskou strategii i medikaci).

Jung a Teorie typů: proč nejsme stejní

Švýcarský psycholog C. G. Jung už před více než sto lety popsal, že naše mozky jsou od narození nastaveny rozdílně. Dáváme tedy přednost různým způsobům vnímání a rozhodování. Teorie typůTeorie typů – psycholožky Šárka Mikové – na tyto poznatky navazuje a ukazuje, co rozdílná „mozková nastavení“ znamenají pro naše každodenní potřeby a chování.

„Chování, které my rodiče vnímáme jako problematické nebo dokonce ‚nenormální‘, může být ve skutečnosti jen projev přirozeného nastavení mozku dítěte. Jen je pravděpodobně jiné než naše, takže mu nerozumíme a snažíme se dítě ‚převychovat‘. Dítě v tom ale vnímá, že ho nepřijímáme takové, jaké je, a narušuje se jeho sebehodnota,“ cituje svou knihu její autorka, psycholožka Šárka Miková.

A právě děti, které svými projevy připomínají ADHD, mohou být pro rodiče až moc hlučné, příliš aktivní, až moc testující hranice. Nálepka ADHD ovšem nepomůže, když ho nemají. Co tedy dělat? Přizpůsobit výchovný přístup jejich vrozeným potřebám, které jsou akce, svoboda a okamžitý dopad.

Foto: Pixabay

Superschopnost smyslů, ne porucha pozornosti

Děti s potřebami akce a svobody vnímají svět nesmírně intenzivně. Snadno je vyruší každý zvuk, dotek nebo pohyb, protože jejich smysly zachytí vše kolem. To může působit jako porucha pozornosti, ale ve skutečnosti jde o přirozený způsob, jak jejich mozek přijímá informace.

„Takové dítě se třeba vztekne kvůli škrábajícímu tričku, nebo nedokáže psát úkoly, když někdo vedle povídá. Ale současně má schopnost všimnout si detailů, které ostatním unikají – a v budoucnu může vynikat v oblastech, kde je právě tato citlivost výhodou, třeba v oblasti designu, gastronomie či umění,“ popisuje Šárka Miková.

Zbrklost, nebo síla přítomného okamžiku?

Děti s potřebou akce a svobody žijí naplno ‚tady a teď‘. Nedokážou snadno domýšlet následky svého chování nebo si přesně pamatovat, co se odehrálo včera. To pak rodiče a učitelé vykládají jako zbrklost či nedostatek poučení. Jenže jejich mysl funguje jinak – je plně ponořena do přítomnosti. „Zatímco dospělí dnes chodí na kurzy ‚mindfulness‘, tyhle děti to mají přirozeně. Problém nastává, když okolí očekává plánování, předvídání a dodržování dohod, což pro ně není samozřejmé. Naučí se to, ale bude jim to trvat déle a výčitky a tresty tomu rozhodně nepomohou,“ pokračuje psycholožka. 

Hyperaktivita, či potřeba akce?

Další častý omyl je zaměňovat potřebu akce a pohybu za hyperaktivitu. Mozek těchto dětí se učí ve chvíli, kdy může vše zažívat doslova na vlastní kůži a když je tělo v pohybu. Proto tyto děti potřebují fyzickou aktivitu, rády zkoušejí věci samy, nechtějí jen sedět a poslouchat. Ve školním prostředí, kde je klid a sezení normou, je to pro ně velmi náročné.

„Rozdíl oproti ADHD je v tom, že pokud mohou zapojit své tělo a smysly, dokážou se soustředit dlouho a intenzivně,“vysvětluje Šárka Miková.

Každý typ osobnosti může mít ADHD – ale ne každý neposedný typ ADHD má

Dle Teorie typů může mít ADHD každý ze 16 typů osobnosti – projevy se liší právě v důsledku odlišného osobnostního nastavení. „Pro některé osobnosti je i přes ADHD snazší naučit se ovládat svou impulsivitu, fokusovat se na dokončení úkolu a se držet plánů. Pokud se ale v jednom člověku snoubí ‚akční‘ osobnost s ADHD, potřebuje dítě mnohem více pochopení a podpory, aby dokázalo své potíže zvládat.“

Jak postupovat, když máte podezření na ADHD? Psycholožka Šárka Miková doporučuje následující:

• Vždy vyhledejte odborníka – diagnózu nelze stanovit podle chování doma nebo ve škole.
• Nezapomínejte, že děti nejsou stejné. To, co vypadá jako nepozornost nebo zbrklost, může být jen jiný způsob, jak jejich mozek funguje.
• Když tyto rozdíly přijmeme a přizpůsobíme jim prostředí, dítě se může rozvíjet naplno – a z toho, co původně působilo jako slabina, se může stát jeho silná stránka.

„Napovědět vám může i znalost typu svého dítěte – dle Teorie typů – která vám pomůže pochopit jeho chování a skutečné potřeby. Jinými slovy, ne každá neposednost je nemocí. Někdy je to jen jiný způsob vnímání světa. Když dítěti umožníme více pohybu, dáme mu možnost učit se skrze zážitek a ukážeme mu, že jeho citlivost není chyba, můžeme z potenciální ‚diagnózy‘ udělat jedinečnou přednost,“ dodává psycholožka Šárka Miková.

Zdroje info: Autor, Šárka Miková, https://www.teorietypu.cz

Náhledové foto: Pixabay