Nadmíra i nedostatek slunce škodí. Jaká dodržovat pravidla? A které mýty nám mohou ublížit?

Slunce, moře, hory, dovolená – v létě nás to táhne ven. Společně s tím ale přichází otázka: Kolik slunečního záření je ještě prospěšné a kdy už může škodit? Zatímco nadměrné vystavení UV záření zvyšuje riziko vzniku kožních nádorů, úplné vyhýbání se slunci může negativně ovlivnit psychiku, imunitní systém i metabolismus. 

Podle lékařů nejsou řešením extrémy – ani zahalování a pobyt pouze v interiérech, ani bezstarostné opalování. Zásadní je vědomý přístup, který kombinuje znalost rizik, respekt ke slunci a důslednou prevenci. „Denní světlo má zásadní vliv na zdraví, včetně duševní pohody. Krátké vystavení slunečním paprskům – ideálně v ranních nebo pozdně odpoledních hodinách – je prospěšné. Problém nastává, pokud se opalujeme nechráněně a dlouhodobě, a to především kolem poledne,“ upozorňuje MUDr. Jana Ježková, vedoucí Asistenční služby zdravotní pojišťovny OZP.

Slunce jako benefit i varování

Sluneční světlo pomáhá tělu produkovat vitamin D, který pozitivně ovlivňuje hormonální rovnováhu, psychický stav i obranyschopnost. Krátký pobyt na denním světle (cca 10–15 minut bez SPF, ideálně dopoledne) podporuje zdravý cirkadiánní rytmus a stabilní náladu.

Na druhé straně ale zůstává UV záření hlavním rizikovým faktorem pro vznik kožních nádorů. Výskyt melanomu, nejzhoubnější formy rakoviny kůže, se v České republice stále zvyšuje. „Každoročně je v Česku diagnostikováno více než 3 000 nových případů melanomu – to je více než dvojnásobek oproti počtu před 20 lety. Ročně na něj zemře přes 400 lidí. Vliv má i stárnutí populace, protože riziko onemocnění roste s věkem. To jen potvrzuje, jak důležitá je prevence – pravidelná kontrola pokožky a návštěvy dermatologa mohou být klíčové,“ zmiňuje vedoucí Asistenční služby OZP a doplňuje: „Zásadní ale není slunce odmítat – spíš se s ním naučit zacházet chytře.“

Jak vytěžit ze slunce maximum, ale zůstat co nejvíce chráněni?

• Sledujte UV index – zejména v létě a kolem poledne (např. přes aplikace ČHMÚ nebo Světové meteorologické organizace).
• Používejte opalovací krémy s ochranným faktorem SPF 30 a vyšším – optimálně bez parfemace a šetrné k pokožce.
• Vystavujte se světlu krátce a pravidelně, ideálně v ranních hodinách.
• Pravidelně kontrolujte pigmentová znaménka – alespoň jednou ročně u dermatologa nebo dříve při změně vzhledu.

MUDr. Jana Ježková: Foto se svolením MUDr. Jany Ježkové

Když je kůže pod kontrolou – i v mobilu

Součástí moderní prevence jsou i technologie. OZP svým pojištěncům nabízí zdarma mobilní aplikaci SkinVision, která pomáhá s orientační kontrolou pigmentových útvarů. „Aplikace pomocí umělé inteligence analyzuje znaménko podle snímku z telefonu a během pár sekund poskytne orientační vyhodnocení rizika. Není to diagnóza, ale nástroj, který může být důležitým impulsem k návštěvě lékaře – zejména pro ty, kteří by ji jinak odkládali. Je to chytrý způsob, jak dostat péči o kůži blíž k lidem,“ popisuje MUDr. Ježková.

Mýty o slunci, kterým stále věříme

Přestože osvěta ohledně ochrany kůže je poměrně masivní, stále mezi námi kolují tvrzení, jež se nám tzv. vryla pod kůži a nepochybujeme o nich i přesto, že nejsou založená na pravdě. Jedná se např. o následující: 

Mýtus č. 1: „SPF 50 chrání celý den.“
Ne – ochranu je třeba obnovovat každé 2 hodiny, po koupání nebo při pocení vždy znovu.

Mýtus č. 2: „Opaluji se dohněda, nehrozí mi rakovina kůže.“
Melanom vzniká i u lidí s tmavším fototypem. U těch navíc bývá odhalen později právě kvůli menší opatrnosti.

Mýtus č. 3: „Ve stínu se nespálím.“
Až 80 % UV záření se odráží od vody, písku či betonu – spálit se můžete i ve stínu.

Mýtus č. 4: „Slunce škodí jen kůži.“
UV záření může urychlovat stárnutí očí, přispívat ke vzniku šedého zákalu, potlačovat imunitní odpovědi a také poškozovat DNA v hlubších vrstvách kůže. 

„Zdravý vztah ke slunci není o strachu, ale o informovanosti. Pravidelná prevence a moderní nástroje mohou výrazně snížit zdravotní rizika – a přitom nám umožní využívat benefity slunečního světla naplno,“ dodává MUDr. Jana Ježková.

Zdroje info: Autor, MUDr. Jana Ježková