Vědci vyvinuli nový ekologický způsob recyklace bavlněného oblečení

Rychlá móda chrlí obrovské množství odpadu a recyklace nestíhá. Největší oříšek představují směsové látky, typicky polybavlna (cotton + polyester), které nejdou jednoduše rozdělit. Aktuálně dává šanci na řešení problému postup, který umí obě složky zpracovat postupně a s vysokou výtěžností – a to i v pilotním provozu.

„Bavlněná trička, košile nebo džíny dnes končí většinou na skládkách nebo ve spalovnách. Přestože je bavlna přírodní materiál, její recyklace ve velkém dlouhodobě naráží na technologické limity. Vědci teď přišli s postupem, který umožňuje bavlněné oblečení chemicky rozložit na základní stavební složky – a ty znovu využít jako surovinu,“ říká Adam Rožánek z Trenýrkárna.cz.

Bavlna není tak „zelená“, jak se zdá

Na první pohled působí bavlna jako ideální ekologický materiál. Ve skutečnosti je ale její životní cyklus problematický. Pěstování spotřebuje obrovské množství vody a chemikálií a po vyřazení z šatníku má oblečení jen málo dalších možností využití.

„Mechanická recyklace bavlny vlákna výrazně zkracuje a kvalita nových textilií rychle klesá. Většina bavlněného odpadu se tak nevrací zpět do výroby oblečení, ale končí jako hadry, izolace, případně odpad k likvidaci,“ říká Matin Kůs, šéfdesignér a CEO české módní značky Vuch.

Foto: Se svolením společnosti Vuch

Chemie místo drcení

Nový přístup sází na chemii. Vědci vyvinuli metodu, při které se bavlněná vlákna rozloží na jednoduché cukry, především glukózu – tedy základní stavební jednotku celulózy, z níž je bavlna tvořena. Proces probíhá při relativně mírných podmínkách a nevyžaduje vysoké teploty ani složité mechanické úpravy materiálu.

„Výsledkem není „vláknitý odpad“, ale čistý roztok využitelných látek, které lze dál zpracovat v chemickém nebo biotechnologickém průmyslu. Glukóza může sloužit například jako surovina pro výrobu bioplastů, chemikálií nebo paliv,“ dodává Adam Rožánek.

Funguje to i na stará trička

Zásadní je, že metoda nefunguje jen v laboratorním měřítku. Vědci ji otestovali i na běžném post-spotřebitelském oblečení – tedy na nošených, praných a barvených kusech, jaké lidé vyhazují do kontejnerů na textil.

Ukázalo se, že barviva, potisky ani běžné nečistoty procesu zásadně nevadí. Bavlněná složka se rozloží, zatímco případné příměsi lze následně oddělit.

Textilní průmysl patří mezi největší znečišťovatele planety a tlak na cirkulární řešení rychle roste. Evropské země postupně zavádějí povinnost odděleného sběru textilu a výrobci se budou muset víc podílet na řešení toho, co se s oblečením stane po jeho dosloužení.

Nová metoda ukazuje, že bavlněný odpad nemusí být konečnou stanicí, ale může se stát zdrojem cenných surovin. Pokud se podaří technologii rozšířit do průmyslového měřítka, mohla by výrazně snížit množství textilu končícího na skládkách – a zároveň omezit potřebu pěstovat novou bavlnu.

Foto: Se svolením společnosti Vuch

Styl a udržitelnost

Móda se čím dál více stává průnikem designu, vědy a etiky. Značky, které dokážou tyto inovace včas uchopit, získávají významnou konkurenční výhodu a mohou v budoucnu udávat tempo celému odvětví. Podobným směrem se dlouhodobě ubírají i některé české značky. 

„V našich kolekcích pracujeme s netradičními a alternativními materiály, včetně recyklovaných textilií či inovativních syntetických vláken s nižší ekologickou stopou, a aktivně sledujeme vývoj nových materiálových technologií a možností recyklace. Právě otevřenost experimentům ukazuje, že udržitelná móda není jen doménou globálních gigantů, ale i značek, které chtějí spojovat design, funkčnost a odpovědný přístup k výrobě,“ uzavírá Martin Kůs z Vuch.

Zdroje info: Autor, Adam Rožánek, Martin Kůs

Náhledové foto: Se svolením společnosti Vuch