Když je možné léčit se doma? Může být domácí péče tou nejlepší volbou?

Taková situace je důvěrně známá mnoha rodinám. Člen rodiny leží v nemocnici, jeho stav se stabilizoval, lékaři mluví o propuštění – a vy váháte. V hlavě se honí otázky: „Zvládneme to doma? Nebude v nemocnici bezpečněji?“ Obavy jsou přirozené, protože nemocnice působí jako jistota: přístroje, dohled, personál na dosah. Jenže bezpečí je mnohem víc než jen monitor u postele. Skutečné zotavení často nesouvisí s technikou, ale s klidem, spánkem a pocitem domova. Právě ten mnoha pacientům velmi chybí.

Kdy nemocnice nemá alternativu – a kdy už ano

Nemocnice je samozřejmě nenahraditelná v okamžicích, kdy jde o minuty – při akutních stavech, operacích nebo intenzivní péči. Jakmile se však průběh léčby přesune z hodin na dny, mění se i to, co pacient opravdu potřebuje. Po odeznění akutního nebezpečí se klíčovými stávají odpočinek, pravidelný denní režim, přirozený pohyb a psychická pohoda. V těchto ohledech má domov nad nemocnicí nečekaně velký náskok.

Pohyb, rutina a další výhody domova

Je překvapivé, jak výrazně může prostředí ovlivnit rychlost zotavení. V nemocnici tráví pacienti až 95 % času v posteli, i když by zvládli alespoň část dne sedět nebo chodit. Obzvlášť u seniorů dlouhodobá hospitalizace vede k rychlé ztrátě svalové hmoty – tzv. pyžamové paralýze. Doma je to jiné: člověk si sám dojde na toaletu, posadí se k jídlu, přejde z místnosti do místnosti, možná musí jít otevřít návštěvě nebo nakrmit kočku. Tyto zcela obyčejné úkony mají velký rehabilitační efekt, protože aktivují svaly, zlepšují rovnováhu a pomáhají obnovit soběstačnost.

Riziko infekcí

Pro tělo je výhodou i známý mikrobiom, tedy prostředí, na které je zvyklé. V nemocnicích se přirozeně vyskytují odolnější kmeny bakterií, které mohou oslabené pacienty ohrozit. Doma se člověk pohybuje v prostředí, které je pro jeho organismus přirozené, takže riziko infekce je obvykle nižší.

Rutinou k zotavení

Cizí prostředí, noční světla, pípání přístrojů a neustálý ruch. To vše zvyšuje u seniorů riziko hospitalizačního deliria – stavu zmatenosti, který může výrazně zkomplikovat léčbu. Doma má pacient své záchytné body: vlastní postel, hodiny na stěně, fotografie rodiny, známé zvuky. Mozek se snáze orientuje a pacient tak prožívá méně stresu.

Když srovnáme každodenní realitu nemocničního a domácího prostředí, rozdíl je výrazný. V nemocnici spánek narušuje hluk, světlo a noční provoz; doma může být hlubší a klidnější. A nemocniční strava nemůže vždy vyhovět individuálním chutím každého pacienta, zatímco doma je možné připravit jídlo, které odpovídá osobním chutím pacienta, samozřejmě s ohledem na stanovená dietní omezení.

Být člověkem, nejen pacientem

Nelze přehlédnout ani psychiku: doma se lépe jí, lépe spí, lépe povídá. Nemocný zde není jen anonymním pacientem, ale milovaným členem rodiny, která mu dává pocit kontroly, soukromí a motivace.

V nemocnici si může člověk připadat osaměle, jelikož se personál pečuje o více pacientů najednou. Oproti tomu v domácí péči je pozornost soustředěna výhradně na jednoho pacienta. A psychika? V domácím prostředí nachází klid – pacient je obklopen svými rituály, známým zázemím, oblíbenými předměty, a především blízkými lidmi.

Možná však přetrvává obava: „Ale zvládneme to?“

Domácí léčba ale neznamená, že na rodinu přechází veškerá zdravotnická péče. Právě proto existují agentury domácí zdravotní péče, jejichž služby jsou v případě potřeby hrazené pojišťovnou. Zdravotní sestry mohou docházet každý den, nebo i několikrát denně – podle nároků péče – a postarají se o odborné úkony: převazy, aplikace injekcí a infuzí, sledování tlaku či cukru, rehabilitační nácviky nebo péči o chronická onemocnění.

Rodina tedy nemusí suplovat zdravotníky, vytváří jen prostředí, kde se pacient cítí bezpečně a podporovaně. Sestra přináší odbornost, rodina přináší domov. A právě tato kombinace funguje nejlépe. „Pro spoustu rodin je domácí péče velkou úlevou. Přijedeme až domů a pomůžeme zvládnout péči tak, aby nebyla vyčerpávající ani pro nemocného, ani pro jeho blízké,“ říká hlavní sestra Bc. Ivana Miškovská ze společnosti PROMEDICUS domácí péče, která působí po celé republice. „V takových chvílích se zdravotní sestra stává nejen profesionální pomocí, ale i skutečnou lidskou oporou,“dodává.

Kdy je tedy správný čas uvažovat o přechodu domů?

Vhodné je začít o domácí péči přemýšlet, když je akutní stav stabilizovaný a léčba už nevyžaduje nepřetržité monitorování. Pokud si pacient přeje být doma – dobře tam jí, spí a je klidnější, je to silný signál, že mu prostředí prospívá. Rodina by měla být ochotná spolupracovat se zdravotní sestrou – nikoli však zastat její práci, ale koordinovat příchody a pomoci s běžnými věcmi. A konečně, klíčovou roli hraje souhlas lékaře, který domácí zdravotní péči předepisuje.

První krok je přitom velmi jednoduchý: požádat o doporučení domácí zdravotní péče. „Pokud uvažujete o domácí zdravotní péči, obraťte se na svého ošetřujícího lékaře. Ten posoudí zdravotní stav vašeho blízkého, pro kterého péči zajišťujete, a může vystavit poukaz na potřebnou službu. Poté si můžete vybrat poskytovatele, který vám bude nejlépe vyhovovat, a ověřit si, že má uzavřenou smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou,“ vysvětluje hlavní sestra Ivana Miškovská.

Domov není jen místo, kde žijeme. Je to místo, kde se léčíme, odpočíváme a kde naše tělo i mysl pomocí známé rutiny navrací k původní síle. A právě doma může uzdravování přirozeně pokračovat.

Zdroje info: Autor, Bc. Ivana Miškovská

Náhledové foto: Pexels