Kdo dnes učí kluky být mužem? Síla, toxiny a vzory v digitálním věku

Jaké vzory v současnosti formují dospívající generaci? Sociální sítě nabízejí jednoduché, často toxické odpovědi. Fenomén influencerů typu Andrewa Tatea podle odborníků posiluje zjednodušené a škodlivé představy o mužství. Jaké vzory dnes skutečně formují dospívající generaci a co s tím mohou dělat značky, školy a média?

Přízrak jménem Tate a digitální jed. Na začátku stojí fenomén. Influenceři jako Andrew Tate a celá takzvaná manosféra nejsou náhodným výstřelkem internetu.

„Influenceři jako Andrew Tate působí jako silné značky – jasně definovaný příběh, jednoduché sdělení, vysoká frekvence opakování. To je v marketingu recept na zapamatovatelnost. V tomto případě ale mluvíme o značce, která prodává toxické představy o mužství: dominanci, emoční otupělost a nadřazenost nad ženami,“ vysvětluje Ondřej Tyleček, ředitel kreativní agentury Fairy TailorsFairy Tailors .

„V českém prostředí nemáme jednoznačného ‚Tatea‘, ale jeho obsah se k nám překlápí – skrze TikTok, YouTube Shorts i překlady. Dopad je znatelný: u části dospívajících kluků vidíme nárůst cynismu vůči ženám, odmítání rovnosti nebo banalizaci násilí. Pokud chybí pozitivní mužské vzory, tahle rétorika vyplňuje vakuum,“ doplňuje.

Tento pohled potvrzují i data ze sociologických studií. Ta ukazují, že mladí muži sledující tento obsah častěji věří, že problémy mají řešit sami bez žen, a zároveň vykazují vyšší míru úzkosti. Takový obsah může fungovat jako vstupní brána k horším jevům. Alarmující je nepochybně také to, že prostřednictvím tohoto typu obsahu může docházet k radikalizaci mladých mužů. Třeba výzkum australské Monash University poukazuje na to, že u obsahu jako Andrew Tate až 89 % příspěvků evokuje úzké, hierarchické pojetí mužství a maskuje to jako „self-help“. V kontrastu s tímto digitálním fenoménem stojí pohled, který tyto moderní influencery zcela míjí a za skutečné vzory považuje spíše nadčasové historické osobnosti. Z této perspektivy jsou online persony vnímány jako neautentická show se skrytým záměrem.

Ondřej Tyleček: Foto se svolením Ondřeje Tylečka

Mýtus o alfě aneb Proč jednoduché lži vítězí

„Naprostá většina mužských vzorů na sítích je postavená na zkratce: ‚Buď vítěz, nebo loser.‘ To, co se dobře prodává v algoritmu, je rychlé, polarizující a často bez kontextu. Proto se tolik daří stereotypu ‚alfa muže‘ – ať už v podobě fitness koučů, investičních mágů nebo mentorů ‚ženského mindsetu‘. Úspěšný muž je podle nich ten, který má peníze, svaly a podřízenost žen,“ říká Tyleček.

„Manfluenceři nabízí často kvalitně zpracovaná videa, sebevědomý styl komunikace a dobře pracují s emocemi – pocit nespravedlnosti, potřeba uznání. Realističtější, vrstevnatější vzory – třeba muži, kteří mluví o psychickém zdraví, péči nebo zranitelnosti – tím pádem v algoritmu prohrávají. Jsou méně sexy,“ dodává.

Úspěch těchto zjednodušených vzorů tkví v samotné podstatě sociálních sítí. Algoritmy zde upřednostňují rychlá, jasná a polarizující poselství. Vzniká tak kultura postavená na zkratce, která dělí svět na vítěze a poražené a která je pro komplexnější a realističtější pohledy na mužství jen těžko prostupná. Muži mluvící o péči, vztazích nebo zranitelnosti jsou pro algoritmus zkrátka méně atraktivní. Tento mechanismus připomíná princip politického populismu – škodlivější, ale líbivější vzory plné prázdných gest snadněji osloví méně kritickou část publika.

Proti tlaku na napodobování umělého ideálu stojí důraz na osobní odpovědnost. Ta mladé muže nabádá, aby se spoléhali sami na sebe a šli si vlastní cestou. Je to volání po autentické síle, inspirované vlastní zkušeností, nikoli online trendy.

Rostoucí hněv a tichá radikalizace

Jednoduché odpovědi a pocit nespravedlnosti vytvářejí úrodnou půdu pro hněv. „Antifeminismus se stává ‚low effort identitou‘. Zneužívá se frustrace mladých mužů z nejistoty, proměn rolí i digitálního přetlaku,“ konstatuje Ondřej Tyleček, ředitel kreativní agentury Fairy Tailors, marketingový expert a podnikatel.

Výzkumy ze zahraničí ukazují, že u mužů do 30 let roste odpor k feminismu. Česká data zatím nejsou tak systematická, ale podle odborníků se stejné narativy přenášejí i do zdejší debaty a školního prostředí. Online se klukům do feedu dostávají videa, která jim říkají: „nebuď slaboch“, „ženy chtějí vítěze“.

Hledání lepších hrdinů

Co tedy dělat, aby veřejný prostor nabídl pestřejší a zdravější vzory mužství? „Začněme tím, že i značky a média mohou cíleně ukazovat různé formy mužské síly – ne jen fyzickou nebo finanční. Síla může být i v empatii, odpovědnosti, schopnosti se omluvit nebo nebýt pořád ‚vítěz‘,“ říká Tyleček s tím, že: „Druhá cesta vede přes školní prostředí, kde chybí systematická výchova ke vztahům a práci s emocemi – nejen mezi dětmi, ale i mezi pedagogy. A pak samozřejmě sociální sítě: spolupracujme s influencery, kteří mají dosah, ale přitom nehrají na jednoduché stereotypy. I ‚cool obsah‘ může nést kvalitní vzory – jen je potřeba je vytvářet s respektem ke komplexitě.“

Ondřej Tyleček: Foto se svolením Ondřeje Tylečka

Co si odnáší z obrazovky?

Mladí kluci nejčastěji sledují obsah, který kombinuje adrenalin, humor a návod – herní streamy, fitness, osobní rozvoj, motivační koučink. Často se opakuje sdělení: „Nikdo ti nepomůže, musíš být silný, musíš porazit systém.“ Je v tom určitá pravda, ale zároveň i nebezpečné poselství: že když nejsi silný, jsi k ničemu.

Tento obsah často nepočítá s tím, že růst je proces, že zranitelnost je normální a že mužství může mít mnoho podob. Právě to by měl vyvažovat veřejný prostor, značky, vzdělávání i média, pokud nám záleží na tom, jaká bude další generace mužů.

Zdroje info: Autor, Ondřej Tyleček, Fairy TailorsFairy Tailors 

Náhledové foto: Pixabay