Ke klavíru ještě tanec! Dobře zvolené kroužky kombinují pohyb i jemnou motoriku

Téměř každý školák starší 10 let má drobné vady držení těla. U zdravě posílených jedinců v pubertě zmizí. Se ztrátou pohybu a nárůstem sedavých koníčků však potíže sílí. Limitující bolesti hlavy, šlach nebo kloubů znají tři ze čtyř teenagerů.

Hlavní příčinou narůstajících dětských problémů je hypodynamie, tedy fyzická neaktivita. „Pokud dítě většinu dne prosedí, fyzioterapeut to na jeho těle pozná. Už mladší školáci se hrbí, mají zaťaté šíjové svaly. Chybí jim dovednosti v hrubé i jemné motorice a zaostávají ve vývoji svalů a kostry. Nějaké vady zad sledujeme u téměř všech dětí od 5. třídy výš. Drobné odchylky se u dětí zvyklých na pohyb v pubertě vytratí. Mladých pacientů s bolestmi pohybového aparátu nám ale zřetelně přibývá,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.

První signály na začátku školního roku

První bolestivé signály obvykle přijdou s usednutím do školních lavic. Prvňáčci mají sice výuku jen čtyři až pět hodin, další čas ale prosedí v družině při malování a hraní stolních her. Páťáci už tráví v sedu celkově devět až deset hodin denně, včetně domácí přípravy do školy, u starších studentů je to ještě více. To je pro zdravý vývoj páteře obrovská zátěž. „Zpočátku je na dětech vidět jen ochablé držení těla, všímáme si předsunutého držení hlavy, odstátých lopatek, prohnutých beder nebo naopak vyhrbené hrudní páteře. Dítě zatím necítí žádné obtíže, ale může mít občasné bolesti hlavy, které učitelé i rodiče připisují náročnosti učiva. Podobně si dítě může stěžovat na méně ostré vidění, které je korigováno brýlemi. Málokoho napadne, že příčina tkví ve špatném postavení krčních obratlů,“ upozornila Iva Bílková.

Foto: Pixabay

Prebuberta a puberta jako kritická období

Odchylky v zakřivení páteře má podle výzkumu Státního zdravotního ústavu přes 40 procent žáků základních škol. Za nejvíc kritické období je považována takzvaná prepuberta či puberta, kdy nastává zrychlený růst. „Svaly rostou pomaleji než kosti, a pokud je dítě zrovna v období akcelerace růstu, tak se páteř vytáhne do výšky, ale svaly, které mají držet napřímení páteře, nestíhají růst stejně rychle. Nejsou tedy dostatečně silné, aby páteř podpíraly proti gravitaci Země, a páteř se bortí do typického skoliotického držení. U chlapců je toto borcení vidět kolem 16-17 let, u děvčat to může být kolem 12-13 let,“ potvrdila Iva Bílková.

Školním dětem fyzioterapeuti doporučují hýbat se alespoň polovinu času, který prosedí ve třídách. „Pokud pak ještě sedí na keramice nebo kytaře, tak více. Sportovní kroužek je vhodný jednou až dvakrát týdně 90 minut, ale spíš jde o to, aby dítě trávilo svůj volný čas aktivně, chodilo pěšky, jezdilo na koloběžce, běhalo v parku, lese, na hřišti, lezlo po stromech – aby se nejmíň dvakrát denně zapotilo a zadýchalo u sportovní aktivity. Klidně i doma, kde má k dispozici žíněnku, žebřiny nebo gymnastický míč,“ vyjmenovala Iva Bílková.

Podpora všeobecného pohybového rozvoje

Ze sportovních kroužků jsou pro děti ideální ty, které podporují všeobecný pohybový rozvoj. „Kdybych měla být důsledná, volila bych sporty, které napomáhají správnému držení těla, jako je tanec, balet, gymnastika, nebo podporují pohybovou všestrannost a dobrou koordinaci jako například atletika. Není ale podstatné, zda se dítě věnuje fotbalu, tenisu nebo turistice. V dětském věku je důležité budovat příznivý vztah k pohybu, který zůstává především zábavou, zdravým protažením a vydrží až do dospělosti,“ míní Iva Bílková.

Neznamená to, že by měli rodiče rezignovat na sedavé kroužky. I ony mají své opodstatnění. V řízení pohybových dovedností spolu totiž hrubá a jemná motorika úzce souvisí. „Nacházím-li jako fyzioterapeut chyby v koordinaci těla dítěte, pak současně vidím chyby i v pohybech ruky či jazyka, tedy logopedické vady. Výrazné je to u předškolních a mladších školních dětí. Rodičům bych doporučila kombinovat kroužky sportovní s těmi, které rozvíjí jemnou motoriku. Malá slečna, která má propad nožní klenby, vypouklé bříško a stažené trapézy, může chodit na hodiny keramiky nebo klavíru, aby se naučila přesně pracovat s prsty, zároveň by ale měla mít lekce baletu, tance či plavání, aby došlo k posílení hlubokého stabilizačního systému, zpevnění bříška, napřímení zad a rovnému držení páteře,“ popsala Iva Bílková.

Iva Bílková: Foto se svolením Ivy Bílkové

Pěstují-li děti vícekrát týdně jeden typ sportu, měly by věnovat pozornost také důkladnému protahování a vybrat si nějaký další kompenzační pohyb. „Jednostranné zatížení „malých profesionálních sportovců“ je důležité vyrovnávat jiným pohybem, který uleví používaným svalům a posílí ty opomíjené. Například malí florbalisté nebo hokejisté, kteří se hrbí pouze na jednu stranu, by měli rovnat záda běháním, plaváním nebo sportovní gymnastikou. Tenisté a golfisté mohou na konci tréninku zkoušet i opačné ruce a podobně. Jinak je bude v pubertě bolet šíje, rameno a z tenisového postoje budou mít lehce pokřivenou páteř. Pokud bude dítě hrát tenis jednou až dvakrát týdně a k tomu bude dělat stejně pravidelně atletiku, získá tzv. všestranný pohybový rozvoj a jeho tělo se bude vyvíjet zdravěji,“ dodala Iva Bílková.

Nejčastější pohybové problémy dětí

– skolióza (zakřivení páteře do boku)

– hyperlordóza (nadměrné prohnutí v bederní páteři)

– hyperkyfóza hrudní páteře (kulatá záda mezi lopatkami)

– příčné plochonoží, podélné plochonoží

– valgozita a varozita kotníků/kolen (do x a o)

Zdroje info: Autor, Iva Bílková

Náhledové foto: Pixabay