Podceňovaná hrozba v podobě rakoviny prostaty: Jak jsou na tom Češi s prevencí a jak onkologické onemocnění včas odhalit?

Karcinom prostaty je závažné onemocnění, se kterým se v letošním roce léčí přibližně 50 tisíc mužů v Českérepublice. Postihuje především muže od věku 45 let až po seniory a jedná se o jeden z nejčastějších karcinomů, pokud jde o mužské pohlaví. V rámci urogenitálního systému mu z hlediska četnosti nálezů konkuruje pouze karcinom močového měchýře. V celosvětovém měřítku dochází k rostoucímu počtu nově zachycených případů, a dle informací České urologické společnosti se výskyt karcinomu prostaty v České republice za posledních 20 let téměř ztrojnásobil. Podceňují Češi preventivní prohlídky? A jaké jsou příznaky tohoto onemocnění?

Zásadním krokem pro odhalení karcinomu prostaty je vyšetření prostaty per rectum a rovněž krevní testy, na základě kterých se u pacientů měří hodnota PSA (prostatického specifického antigenu). Výrazně zvýšené hodnoty PSA jsou častým indikátorem pro přítomnost karcinomu, mohou ovšem značit i jiné potíže, než je nádorové onemocnění, může se jednat například o zánět prostaty. Z toho důvodu je tedy nutné provést i navazující vyšetření, jímž bývá zpravidla biopsie, neboli odběr vzorku tkáně. Vyšetření bioptického vzorku následně potvrdí či upřesní klinickou diagnózu a stanoví řadu charakteristik tkáně, které jsou potřebné k rozhodnutí o optimální léčbě.

Z desítek tisíc celorepublikových vyšetření bylo v roce 2023 klinicky objeveno přes 8000 karcinomů prostaty. Díky zlepšení preventivního programu se během posledních deseti let zvýšila jejich záchytnost zhruba o 35 %. Na základě včasného vyšetření tak dochází k odhalení karcinomu v raném stádiu v okamžiku, kdy ještě nemocný nepociťuje žádné příznaky.

Prevence bývala v minulosti katastrofální

V prevenci si Češi nevedou příliš dobře. Především, pokud dojde ke srovnání mužů a žen. Teprve v posledních letech se začalo zvyšovat povědomí o tom, jak je důležité chodit na preventivní prohlídky rakoviny prostaty.

„Vzhledem k tomu, jak byla prevence v minulosti zanedbávána, docházelo k velké záchytnosti karcinomu v pozdních stádiích, kdy již měli pacienti metastázy v kostech a v celém těle. V zájmu zlepšení žalostné situace se do programu prevence zapojily pojišťovny a byla zavedena standardizovaná prevence pro pacienty nad určitý věk. Prevence stoupla odhadem o 1000 %, a tudíž se začaly zachytávat časné karcinomy, nejenom ty pozdní. Stále se ale objevují pacienti, kteří přicházejí na kontrolu příliš pozdě. Ke zjištění dojde na základě obrovské hladiny PSA, standardní jsou jednotky zhruba do 2, ale existují i pacienti, kteří mají v pokročilém stádiu rakoviny řádově stovky, někdy i tisíce. Z vyšetření je poté jednoznačná přítomnost karcinomu,“ říká MUDr. Robert Slunečko, lékař úseku biopsie a imunohistochemie Bioptické laboratoře.

Foto: Pixabay

Genetická predispozice zvyšuje riziko onemocnění

Z pohledu lékaře by bylo ideální, aby na preventivní prohlídku prostaty zašli všichni muži nad 45 let. Je však potřeba mít se na pozoru v případě, kdy je v rodinné historii výskyt rakoviny prostaty. V takovém případě se vlohy na vytvoření karcinomu dědí. Jedná se o takzvané rizikové faktory. Výskyt rakoviny prostaty u jednoho přímého příbuzného zvyšuje riziko vzniku onemocnění dvojnásobně, u více členů rodiny pak dokonce jedenáctinásobně. Pokud tedy v rodinné historii existuje tato diagnóza, je nutné konzultovat situaci s urologem a zajít na preventivní prohlídku časněji. Dalším rizikovým faktorem je pochopitelně věk. S rostoucím věkem dochází k většímu počtu objevených karcinomů. Věkovou skupinu s největším zastoupením tvoří muži ve věku od 65 do 75 let.

Co se týká množství testosteronu v těle, přímá souvislost se vznikem karcinomu prostaty nebyla prokázána. Je ovšem prokázána přímá souvislost s rychlostí růstu, pokud se už karcinom v organismu vyskytuje. Tím pádem, čím více testosteronu muž v těle má, tím větší je riziko progrese nádoru, tedy růstu a případně metastáze.

Malé nádory jsou bez příznaků, pokročilejší o sobě dávají vědět

Přítomnost nádoru v prostatě, pokud jde o počáteční stádium, nemá člověk šanci rozpoznat. Pokročilejší nádory už ovšem známky přítomnosti vykazují. Malé nádory mají nulové příznaky, pokročilejší nádory mají společné příznaky se zvětšením prostaty. Pod tím si můžeme představit například poruchy močení, neustálé chození na záchod v noci, pocit, že se člověk nevymočil úplně, řezavou bolest při močení. Kromě toho člověk začne později pociťovat i generalizované příznaky, jako je únava nebo bolest kloubů. To už jsou příznaky, kdy má člověk metastázy v kostech. Nejedná se o jeden specifický příznak, který by člověka náhle zarazil, jde spíše o soubor příznaků, který je typický pro zvětšení prostaty u starších mužů.

Druh terapie závisí na stadiu nádoru

„Pokud jde o postup při léčbě pacientů, vycházíme ze souboru několika dat, kdy se určuje velikost a rozšíření nádoru (Zda je přítomný jen v prostatě, nebo je rozšířený i v okolní tkáni), diferenciace nádoru podle toho, jestli se jedná o nádor více, čí méně agresivní, poté samozřejmě také věk pacienta a jeho celkový zdravotní stav. Pokud má pacient vážné zdravotní problémy například kvůli srdci, nemůže podstoupit větší operaci.

Pro pacienty existuje několik možností terapie, které mohou konzultovat s urology. Jedná se jednak o aktivní sledování nádoru, tento postup je samozřejmě pro pacienta psychicky náročný, jelikož dostane diagnózu, že má v těle zhoubný nádor, a není mu podávána žádná léčba, dokud se nezmění výsledky vyšetření. Záměrem aktivního sledování je snaha předejít zbytečným vedlejším účinkům, které mohou být způsobeny protinádorovou léčbou.

Další možností je chirurgický zákrok, v rámci kterého dochází k odstranění prostaty se semennými váčky. Ideálním řešením tohoto zákroku je momentálně robotická chirurgie, která šetří nervy v oblasti zásahu a následně má mnohem méně nežádoucích následků. Pokud se nádor šíří do močového měchýře, pak musí pacient podstoupit mnohem větší operaci, protože kromě prostaty dochází i k odstranění močového měchýře a uzlin v okolí, což je především pro pacienta velmi náročný zákrok.

Následnou variantou je chemoterapie, kde v první řadě nastupuje hormonální terapie s cílem zastavit produkci testosteronu, který urychluje růst nádoru. Součástí hormonální terapie může být i takzvaná orchiektomie, kdy dochází k odstranění varlat, aby se zamezilo další tvorbě mužského pohlavního hormonu. Další možnost jako součást terapie představuje cílené ozařování ložiska, kdy není možné nádor chirurgicky odstranit, anebo je záměrem nádor pouze zmenšit před operací. Nevýhoda metody ozařování spočívá v tom, že hned vedle prostaty se nachází rektum, přičemž rektální sliznice je na ozáření velmi citlivá. V poslední době je velmi protěžována protonová terapie, která má vynikající výsledky u nižších stádií, kdy se provádí mnohem přesnější ozáření, které má menší následky než standardní ozařování,“ vysvětluje MUDr. Slunečko.

Zdroje info: Autor, MUDr. Robert Slunečko

https://www.mou.cz/hormonalni-lecba/t1563

https://www.nzip.cz/clanek/1365-rakovina-prostaty-priciny-priznaky-a-vcasne-rozpoznani

https://www.nzip.cz/clanek/1166-zhoubne-nadory-lecba

https://www.zdravisvozp.cz/clanky/prevence-karcinomu-prostaty