Jak se můžete naučit žít smysluplně a být spokojení

Od nepaměti se lidé snaží zjednodušit svou práci a snít o tom, že nejlépe by bylo vůbec nepracovat a jen si užívat. Jakmile nám skonči dovolené, jsme smutní, že nám to tak uteklo a že se kolotoč povinností opět roztočí. Ale někde v koutku duše víme, že pracovat se musí. Koneckonců si nedokážeme představit, že bychom v jakémkoli místě na světě jen vegetovali až do konce světa. Proč tomu tak je?

Ale znáte přísloví – Zahálka není med, ale jed. Jsme od přírody utvářeni tak, abychom pracovali, hýbali se a něco utvářeli. Ale nikde není napsáno, že bychom se měli udřít k smrti! Je dobré si najít koníčky, určitou aktivitu, která odvede myšlenky od stresu a negativních zážitků z práce.

Na smutek, stres a různé problémy existuje účinný lék

Pravděpodobně práce nevyžene všechny problémy z mysli, ale určitě je to část odpovědi na otázku, jak žít. Člověk chce na světě vždy něco zanechat, protože právě díky tomu, co děláme, vidíme, kdo jsme. Charakterizujeme se tím, co děláme: Jsem pěstitel, který zasadil, zaléval, hnojil… Naše skutky jsou skutečným odrazem života, který nám brání mít iluze sami o sobě. Nerealizované úvahy zůstávají pouhými sny. V případě, že někdo před lety přestal hrát na klavír, není klavíristou, stejně jako běžec, který přestal běhat. Člověk nemůže žít z dávných triumfů.

Člověk se nemůže radovat z možností, které má, pokud je nevyužil. I semínko speciální rostliny zůstane bezvýznamným semínkem, pokud ho nezasadíte! Potenciál je životně důležitý, ale je marný, pokud není využit. Pro naše tělo a duši platí, že jakákoli jeho část, kterou nevyužíváme, ztrácí svou hodnotu a schopnosti. Proto je třeba na těchto částech sebe sama pracovat, abychom je neztratili, ale abychom je posílili. Jednotlivci často sní o tom, co by chtěli umět nebo dělat, ale zůstává to jen snem. Někdo se dlouho nepohne z místa – a když se otočí zpět, všechny ty chvíle splynou a nemají se z čeho radovat.

Na čem by nám mělo záležet? K čemu se upínáme?

Na čem nám obvykle záleží? Ať už jsou to naši společníci, náš dům, naše zahrada, auto a atd. – to vše povyšujeme svou představivostí. Nezmění se totiž to, o co se snažíme, ale především my sami. Pro člověka má vzdáleně větší cenu to, čemu věnoval námahu. Například květina – je nádherná a zkrášlí byt, ať už ji koupíte, nebo pěstujete. Ale z kvetoucí rostliny budete mít různou radost – a to podle toho, zda si ji koupíte každý rok znovu nebo ji vlastní pílí vypěstujete. Cokoli si vybereme, jakékoliv úsilí vyžaduje vůli, čas a energii. Pokud něco z toho nemáme, je cíl těžko dosažitelný – ať už jde o fyzickou, nebo duševní práci.

Musíme mít vůli a energii

Naše vůle může být čas od času zpochybněna otázkami a podpořena společníkem, který akceptuje, že to uděláme. My sami můžeme být někomu takovým přítelem. Vskutku úspěšní jedinci se tak nenarodili, ale měli někoho, kdo jim dodával energii.

Čas je cennou investicí a my jím obvykle plýtváme, pokud není konkrétní cíl vysoko na seznamu našich potřeb. Navíc je pravdou, že bez životní energie se nic nevyvíjí. A v případě, že jsme unavení, odpočinek a klid není lenost, ale potřebný krok k dosažení cíle a k vyrytí duše do všeho, na čem nám velmi záleží.

Zdroje info: whatnews.cz, gulu.cz

Náhledové foto: Pixabay