Dítě nechce sportovat? Nehledejte talent, ale kroužek, kde si pohyb zamiluje. Jak na to? Radí odborník

„On prostě není sportovní typ.“ Tuto větu rodiče říkají překvapivě často. Jenže podle odborníků máte spíš dítě, které ztratilo radost z pohybu. Ale právě pohyb je klíčem k tělesnému i duševnímu zdraví. Jak v dítěti probudit touhu začít se hýbat? Poradí doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D., uznávaný odborník na sportovní přípravu dětí a mládeže a hlavní garant programu Gymnathlon.

„Myslím si, že obecně neexistuje něco jako ‚nesportovní dítě‘. Děti mají od útlého věku přirozenou potřebu pohybu. Je pro ně zcela spontánní součástí vývoje,“ zmiňuje doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D.

Pohyb provází všechny důležité milníky raného dětství od prvního přetočení přes lezení až po první kroky. Přibližně mezi 6. a 8. rokem života děti procházejí obdobím tzv. pohybového neklidu. Mají potřebu běhat, skákat, šplhat, zkoušet nové věci a být neustále v pohybu.

„Pokud se tedy dítě nechce hýbat, bývá to ve většině případů spíše důsledkem prostředí, v němž vyrůstá, než tím, že by samo o sobě bylo ‚nesportovní‘. Jeho přirozená potřeba pohybu byla z různých důvodů potlačena nebo se neměla možnost dostatečně rozvinout,“vysvětluje Tomáš Perič.

Kdy se z radosti stane povinnost

„Děti sportují především proto, že je baví samotná činnost. Přináší jim radost z pohybu, možnost něco objevovat, zkoušet nové věci a zažívat úspěch. Právě tyto prožitky představují jeden z nejdůležitějších motivačních faktorů dětského sportu, což zohledňujeme v našich kurzech,“ upřesňuje metodický garant zmíněného programu.

Jakmile ovšem začne převládat strach z chyby nebo pocit, že dítě musí splnit očekávání dospělých, radost z pohybu ustupuje do pozadí.

Úspěch nevypadá vždy jako medaile

Tušili jste, že představa úspěchu dítěte a dospělých je odlišná?

„Skutečný úspěch spočívá v tom, že dítě dokáže něco, co předtím neumělo, třeba první kotoul bez pomoci, nebo překoná vlastní očekávání. To jsou úspěchy, které mají pro něj často mnohem větší hodnotu než samotná medaile,“ vysvětluje Tomáš Perič.

Právě takové malé úspěchy budují sebevědomí. Dítě si ověřuje, že když něco trénuje, dokáže se zlepšit. A to je zkušenost, kterou využije nejen ve sportu, ale i ve škole nebo později v práci.

Možná pokládáme špatné otázky

Po zápase nebo tréninku se většina rodičů automaticky zeptá: „Vyhráli jste?“, „Kolik jsi dal gólů?“ Jenže právě tyto otázky mohou dítěti nenápadně naznačovat, že nejdůležitější je výsledek.

„Mnohem důležitější je zajímat se o to, jak dítě sport prožívalo. Například se můžeme zeptat: ‚Bavilo tě to?‘, ‚Co se ti dnes nejvíc povedlo?‘, ‚Co nového ses naučil?‘ nebo ‚Z čeho jsi měl největší radost?‘ Takové otázky dítě vedou k tomu, aby přemýšlelo o vlastním zážitku a vlastním pokroku, nikoli jen o výsledku,“ doporučuje odborník.

doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D.: Foto se svolením doc. PaedDr. Tomáše Periče, Ph.D.

Největší chyba? Hledat talent dříve než vztah ke sportu

Rodiče někdy při výběru kroužku řeší hlavně otázku: Na jaký sport má moje dítě vlohy? U menších dětí je ale důležitější otázka jiná: Kde si moje dítě vytvoří pozitivní vztah k pohybu?

„V prvních letech není cílem vybrat dítěti jeden konkrétní sport a co nejrychleji v něm hledat výkon. Mnohem důležitější je rozvíjet širokou škálu pohybových dovedností a umožnit dítěti zažívat radost z toho, co jeho tělo dokáže,“ vysvětluje Tomáš Perič.

Jak tedy vybrat sportovní kroužek, aby si dítě pohyb zamilovalo?

V prvé řadě zkuste neřešit, na co by dítě mohlo mít talent. Především u menších dětí je třeba zamyslet se, zda najdou v tomto prostředí radost z pohybu. Právě pozitivní zkušenost ze sportu totiž často rozhoduje o tom, zda si dítě vytvoří vztah k pohybu na celý život.

„U dětí není na začátku nejdůležitější hledat konkrétní sportovní talent. Důležité je vytvořit široký pohybový základ – umět běhat, skákat, házet, chytat, zvládat koordinaci a nebát se zkoušet nové věci. Teprve na těchto základech dítě může později stavět konkrétní sportovní dovednosti. A přesně tohle zohledňujeme na našich kurzech, jejichž metodiku vypracovali zkušení odborníci a trenéři s desítkami let praxe s dětmi,“ vysvětluje Tomáš Perič.

Využijte ukázkovou lekci, je-li to možné

Pokud máte možnost kroužek navštívit, než dítě přihlásíte, udělejte to. „Dobrý“ sportovní kroužek poznáte podle toho, že děti nejsou pouze vedeny k výkonu, ale především se učí nové pohyby, spolupracují, zkoušejí různé situace a mají možnost zažít úspěch.

„Dítě se nejlépe učí tehdy, když má chuť zkoušet nové věci. Pokud má strach, že udělá chybu nebo nebude dost dobré, přirozená zvídavost se vytrácí,“ upřesňuje odborník.

3 otázky, které si položte před výběrem kroužku:

1. Rozvíjí kroužek dítě všestranně?

U předškolních a mladších školních dětí není vždy ideální co nejrychlejší specializace na jeden sport.

„Čím širší má dítě pohybový základ, tím více možností později získává. Dítě, které umí dobře ovládat své tělo, se zpravidla snadněji učí nové sportovní dovednosti. Proto mohou být pro menší děti vhodné aktivity, které kombinují různé pohybové situace – běh, skoky, hry, gymnastickou průpravu nebo práci s rovnováhou,“ vysvětluje Tomáš Perič.

2. Podporuje trenér snahu, nebo hodnotí jen výsledek?

Každé dítě se učí jiným tempem. Některé zvládne nový pohyb rychle, jiné potřebuje více času a opakování. Kvalitní trenér proto nepracuje jen s těmi nejschopnějšími. Umí povzbudit i dítě, které se teprve učí. Rodiče mohou sledovat například: zda trenér chválí pokrok a snahu, zda děti mají prostor dělat chyby, zda se dítě nebojí zeptat nebo něco vyzkoušet či zda se každé dítě cítí součástí skupiny.

3. Vybíráte kroužek podle dítěte, nebo podle svých představ?

Někdy máme přirozenou touhu předat dětem vlastní zkušenosti – dát je na sport, který jsme sami milovali, nebo ve kterém vidíme jejich potenciál. Jenže dítě nemusí být naší kopií. Někdo miluje soutěžení a tým. Jiný potřebuje více času, klidnější prostředí nebo možnost postupovat vlastním tempem. Jaký máte typ dítěte vy?

Nejdůležitější na závěr: Jaký pocit si dítě z tréninku odnese domů?

Právě tento pocit rozhoduje, zda dítě bude chtít přijít znovu. I proto dnes vznikají programy, které v prvních letech nestaví na výsledcích, ale na všestranném pohybovém rozvoji, přiměřených výzvách a radosti z pohybu. Mezi ně patří také Gymnathlon, jehož filozofie vychází z přesvědčení, že největším úspěchem není medaile v první třídě, ale celoživotní chuť se hýbat.

„Z dlouhodobého hlediska totiž není největším úspěchem to, že dítě v deseti letech vyhrálo nějaký turnaj. Ale to, když se ve dvaceti, třiceti nebo padesáti letech stále hýbe, sportuje a bere pohyb jako přirozenou součást svého života,“ uzavírá doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D.

Zdroje info: Autor, doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D.

Náhledové foto a fotogalerie: Se svolením programu Gymnathlon