Když psychika zvedne varovný prst

Člověk není robot, a tak se čas od času stává, že se kromě fyzických nemocí musí potýkat i s psychickými obtížemi. Neumí na sebe upozornit tak razantně, jako chřipka nebo angína, a proto je často vnímáme jen velmi sporadicky a jejich důsledky bagatelizujeme. Depresi schováváme za špatnou náladu, apatii za únavu. Vykřičník v hlavě zabliká až v okamžiku, kdy si připustíme, že jsme se přestali radovat z toho, jak a proč žijeme.

Ordinace psychologů i psychiatrů jsou plné k prasknutí. I když tohle téma bývá tabuizováno, je dobré se podívat pravdě do očí. Na produktivní generaci jsou kladeny vysoké pracovní nároky, populace nevyznává prorodinné hodnoty, svět je rychlý a nekompromisní. Náročné tempo, s minimálními projevy emocí, vydrží jen ti nejlepší. Přestože si většina z nás uvědomuje, jak vysoko jsme laťku postavili, ženeme se za pozlátky stále dál a dál.

Úzkosti a fobie jsou přirozeným vyústěním, kam stres a neharmonie těla a ducha člověka přivede. Prvotním příznakem, že je něco v nepořádku, je soustavná nervozita, podrážděnost a problémy se spánkem. Léčba úzkostí  je komplikovaným během na dlouhou trať, kterou je třeba svěřit do rukou odborníků. Prvotním předpokladem, jak projít úskalím záchytu duševní choroby v zárodku, je nebát se a začít spolupracovat.

Zdroj obrázku: adicare.cz

Co (ne-)pomůže?

Není od věci zmínit, že spousta lidí, kteří se duševně necítí komfortně, užívají ve větší míře alkohol nebo anxiolytika, což jsou léky, přinášející okamžitou úlevu. Ty ale problém nikterak neřeší, naopak ho zvětšují, protože jsou silně návykové.

Pakliže se člověk rozhodne své varovné signály a psychické indispozice ignorovat, zadělává si na problém dalekosáhlejší. Vyšším levelem je panická ataka, která umí jedince úplně ochromit. Přijde z ničeho nic a působí nebývale silně. Bušení srdce, mdloby, pocity na zvracení, točení hlavy, neschopnost se nadechnout. V tomto momentu postižený zavolá sanitku, neboť se cítí ohrožený na životě. Výsledek je jednoznačný. Fyziologicky zdráv, jen nonstop přetěžovaný mozek zavolal S.O.S. Účinná bývá psychoterapie, dlouhodobý odpočinek a celkové zklidnění.

Zdroj obrázku: adicare.cz

Hypochondr?

Dalším stupněm je člověk trpící generální úzkostnou poruchou. Úzkostná porucha ho natolik paralyzuje, že se neváhá se svými problémy neustále a opakovaně obracet na lékaře, kde hledá okamžitou úlevu. Stěžuje si na dlouhodobé zažívací problémy, bolesti hlavy, zad, neustálé svalové napětí, chronické nachlazení a neschopnost spát. Lékař mu jeho obtíže pomáhá řešit pouze do určité míry a později ho škatulkuje jako simulanta.

Ke škodě všech, dochází k oboustranné ztrátě důvěry a postižený člověk trpí pocity beznaděje a obav o svůj život. Neléčená forma může vézt až destruktivní změně osobnosti, hraničící s vlastní bezpečností.

Zdroj náhledového obrázku: adicare.cz