Roušky ve školách: Při míře testování zřejmě zbytečnost

Škola

Aktuální situace ve školství je rozhodně poněkud nadějnější, než tomu bylo ještě v nedávné minulosti, kdy se vše řešilo pouze distančně. Děti už chodí do školy alespoň rotačně a vypadá to, že poslední měsíc a část tohoto stráví ve škole už klasicky celé vyučování. Rotační princip by měl být do jisté míry zapomenut. I když kdo ví, možná se k němu ještě vrátíme. Poměrně paradoxní je nošení ochranných pomůcek dýchacích cest. Proč by je žáci i učitelé měli mít?

Testování dvakrát, respektive jednou týdně

Důvodů pro absenci ochranných pomůcek dýchacích cest by se našla spousta. Začít bychom klidně mohli tím, že se žáci i učitelé testují. Žáci dvakrát týdně, učitelé jednou. Tím pádem je více než jasné, že v případě nenalezení pozitivního vzorku není nikdo nakažen. Tak proč se navíc ještě všichni chrání? Jen stěží pochopitelné. Prostě je zapotřebí ještě více podporovat prodejce, respektive ty, kteří nakoupili roušky a respirátory ve velkém.

Odlišná frekvence testování žáků a učitelů

Také pozoruhodné. Proč se žáci testují dvakrát týdně a pedagogové jednou? Vždyť nakazit se přece mohou úplně stejně. Prazvláštní. Je to proto, že i ostatní povolání jsou na tom stejně a testuje se jednou týdně? Těžko říct, nicméně vše se zdá hodně zajímavé.

Roušky se stejně nosí jen tak

O této skutečnosti není třeba mít pochyb. Roušku má ve škole každé dítě. Jde jenom o to, jak je nasazená. Mnohdy ji děti mají na bradě, někdy si ji vymění a podobně. Učitel se zřejmě dokáže vžít do dítěte, jež má být s rouškou klidně i 6 vyučovacích hodin v kuse. Šílenost. Jinak si o přestávce všichni roušky sundají a hromadně konzumují svačiny. Vcelku logické. Nakazit se přitom mohou stejně. I když nakazit? Vždyť jsou vlastně negativní…

Náhledové foto: Pixabay

Zajímá mě vše okolo zdraví. O své zkušenosti z této oblasti se rád podělím.